Crazy Wadowice

Po náročné sobotní kvalifikaci přišla zasloužená chvíle oddechu. Podvečer na náměstí zpříjemnil koncert a také zahrádky kaváren a restaurací zaplnil babylon jazyků. Noční déšť zchladil vzduch, nedělní ráno už ale opět uvítalo jezdce modrou oblohou a palícím sluncem. Ano, chvílemi bylo na tratích pořádně horko. I pro našich patnáct finalistů.

Poussin

Otvírák připadl poussinům. Bílé tratě pořadatelé pro finále přitížili, pokud to skromné překážky malých sekcí dovolovaly. Pro kluky s ambicemi na stupně vítězů ale byly všechny tratě „průjezdné“ – jen neudělat chybu. Jirka Sehnal jel v dobré náladě, v prvním kole 290 bodů, ve druhém plných 300 a celkových 590 znamenalo první medaili – stříbrnou. Na vítěze Alvara Gimeneze ze Španělska by bohužel nestačilo, ani kdyby Jirka zajel úplně bez chybičky: Španěl totiž dovezl stejně jako v kvalifikaci plných 600 bodů a rozhodlo by pořadí ze semifinále – o tomto pravidle se ještě dočtete níže. Vašek Kolář se 470 body obsadil 7. místo, Věnek Valenta se 420 body 10. místo.

Minime

Tím, že měl pořadatel připravené dvě sady sekcí, mohl pustit do finále dvě kategorie současně – soutěžní den tak nebyl natažený do pozdních hodin a je to jedno z pozitiv wadowického závodu. Na rozdíl od malých měly velké tratě určené pro kategorie girls, minime a cadet překážky odpovídající náročnosti. René Vymětal první kolo nezajel nejlépe (220 bodů) a byl průběžně pátý. Druhé kolo ale ožil a v rychlém tempu sázel padesátky a šedesátky – 270 bodů a celkem 490. Následovalo napjaté čekání u výsledků, s jakou dojede Francouz Luka Pasturel – nesmí mít z druhého kola víc jak 250 bodů. Luka dojíždí, odevzdává kartu a na ní 250 bodů. A je to v háji, letí mi hlavou – ale co to, Francouz se řadí až za Reného, má jen 2×60, Renda 3×60! Hurá, druhá medaile – bronzová! Náš druhý finalista, Tobiáš Daněk, bohužel po třech odjetých sekcích musel závod vzdát – zlomená zadní stavba rámu se i přes urputnou snahu pěti mechaniků a podpory stánku Bikeprod ukázala jako neopravitelná a jet na vypůjčeném náhradním kole s jinou geometrií prostě nešlo. Velká škoda.

Youth girls

Vzhledem k výsledkům kvalifikace jsme v této kategorii téměř s jistotou počítali s medailí pro Alžbětu Vaněčkovou – ale nikdy nevíte, že? Však počkejte, až si přečtete odstavec o kategorii girls! Nicméně Bětka naše naděje nezklamala. Na vítěznou Albu Rieru sice nestačila, protože Alba jede jako robot (to je citace) a roboti chyby nedělají. Bětka je naštěstí člověk (ok, pro závody je to trošku handicap) a Španělčiným 600 bodů prostě nestačila – a i kdyby, tak viz poussin: rozhoduje semifinále. Tak jak tak je tu třetí medaile – stříbrná! Štěpánka Mudrychová se s tratěmi prala co to šlo – a šlo to někdy lépe, někdy hůře, ale šlo. Kremowku jako odměnu po závodě si za páté místo rozhodně zasloužila 🙂 Daniela Pecháčková jako nejmenší ze startujících na konci finále zazmatkovala a odevzdala kartu dřív, než stihla projet poslední sekci – a stálo ji to mínus sto bodů a osmé místo. Nebyla ten den jediná. „Je to poprvé v historii WYG, co mi hned tři závodníci odevzdali kartu s neprojetou sekcí“, kroutil hlavou časoměřič UCI.

Girls

Crazy, bláznivé – tohle hodnocení pro letošní WYG zaznělo mnohokrát. A plně vystihuje i kategorii girls. Naše dvě holky měly z kvalifikace výbornou startovací pozici – druhé a třetí místo za Verou Baron, která kvaldu zajela s plným počtem 600 bodů a tak nějak se předpokládalo, že jí nic nezabrání v obhajobě loňského zlata. Jenže – crazy. Vera v obou kolech hrubě chybovala na páté kládové sekci a přišla tak o dvakrát padesát bodů… Takže kdo na její místo? Eliška Hříbková se na kládách pohybovala s jistotou veverky a stejně dobře si vedla na ostatních sekcích. Snad jen – všechny závodnice už byly v cíli, jen naše dvě holky ještě na tratích. Stihnou to? A víte, jak to dopadne, když Satanovi řeknete, že si mají pospíšit… Možná to bylo tou sochou Jana Pavla II., která kynula soutěžícím ze svého piedestalu před bazilikou, že se v neděli s Pavlem Hříbkem – Satanem dalo domluvit skoro na všem 🙂 I na tom, aby si pospíšili. Takže Eliza 530 bodů, Španělka Laia Esquís také 530 bodů a tentokrát počet šedesátek dopadl v náš neprospěch – přesto paráda, čtvrtá medaile, opět stříbrná! Koneckonců, stejně jsme všichni čekali, že první bude Španělka, i když jiná… Denisa Pecháčková málem dojela na špatně proškolené rozhodčí. Vracela se do šipek v rámci sektoru, což smí, a v tom okamžiku: „Pjať punktow karnych!“ Shodou okolností zrovna stál vedle komisař UCI, rozhodčí pravidla na místě doučil a Denisa jela dál – a jela tak, že z toho je celkové čtvrté místo. Super! To, že v průběhu finále rozhodčí vrátili závodnicím cizí karty je už jen třešnička na tomto crazy dortu. „Jezdec je povinen si kontrolovat, jestli dostal správnou kartu a má cvaknuté správné body“, říkají sice suše pravidla, ale ve finálovém stresu to je náročné. „Je to poprvé v historii WYG, co čtyři závodnice mají cizí kartu“, kroutil hlavou časoměřič UCI.

Benjamins

Tak co, byly girls dostatečně crazy? Ne? Tak pojďme na benžáky! Tato kategorie nejvíc utrpěla poddimenzovanou náročností tratí. Že se v benjaminech sešel silný ročník ukázala již kvalifikace, kde prvních šest míst dělilo dvacet bodů. A ztížit sekce už nebylo jak. Připomeňme si, co bylo napsáno u poussinů: při rovnosti bodů (a šedesátek, padesátek atd) rozhoduje nikoliv čas, ale pořadí v kvalifikaci. Na to bohužel zapomněl Vojta Hříbek. Jel naprosto perfektně a první kolo jako jediný z jezdců zajel za plný počet bodů. Ve druhém ale spěchal a to se mu vymstilo na třetí sekci: málo si pohrál s nájezdem do poslední branky (moc místa tam nebylo), odhodil zadní kolo nahoru na pražec – a jak nebyl dobře najetý, šlo kolo přes šipku. Deset bodů ztráta a výsledných 590 bodů celkem. A teď to přijde: za chvíli dojel Travis Asenjo se ziskem 290+300 bodů. A protože byl v kvalifikaci druhý, zařadil se před Vojtěcha. Jakub Kalaš si byl moc dobře vědom toho, jak se v tomto závodě nesmí udělat chyba a jel jak profesor. Tomu odpovídá i výsledek: 290+300 bodů. Ve výsledcích kvalifikace byl psaný osmý (Vojta sedmý), takže se řadí za Vojtu. A čeká se na Němce. Viktor Ellert pod dohledem svého mindera Jonase Fridricha také ví, o co se hraje a přiváží 290+300 bodů, v kvalifikaci byl pátý a to pro něj teď znamená druhé místo. Jen pro pořádek dodejme, že vítěz kvalifikace Joan Fusalba propadl až na úplný konec, dvanácté místo. Crazy? Čtěte dál.

„Na základě čeho ale rozhodli v kvalifikaci, že je Vojta sedmý a Kuba osmý?“, ptá se mě zachmuřený David při pohledu na semifinálové výsledky. Oba kluci 570 bodů. Oba 8×60, 1×50, 1×40. Oba kluci čas 1:39. Asi po sto osmé ten den mířím do stanu UCI. Chvíle zkoumání v notebooku a pak časoměřič konstatuje, že systém neumí automaticky vyhodnotit shodné umístění, ale že skutečně jsou oba kluci v semifinále na stejném sedmém místě a z toho logicky plyne, že teď jsou oba dva třetí! Další dvě bronzové medaile jsou doma, už pátá a šestá! „Je to poprvé v historii WYG, co jsou dva závodníci na stejném stupni vítězů“, kroutí hlavou časoměřič. Vojta Vepřek ani Radim Ženatý do tohoto crazy kolotoče nenaskočili a získali 9. a 11. místo.

Cadet

Po tomto všem už byla kategorie cadet odpočinkovou záležitostí – tedy pro team managera. Tomáš Vepřek jakožto náš jediný zástupce v této poslední finálové kategorii si rozhodně neodpočinul. Tady totiž tratě (na rozdíl od benjaminů) byly těžké už včera a na finále je ještě bylo kam zvednout. Tomáš nakonec udržel své desáté místo z kvalifikace.

Shrnutí

WYG ve Wadowicích budily v účastnících rozporuplné pocity. Na jedné straně excelentní prostředí historického náměstí, na druhé straně surové materiály sekcí. „Možná je to záměrně udělané v takovém posh designu, aby to kontrastovalo s okolím“, zkouším nadhodit. Ne, je to prostě odbyté, usadil mě zbytek výpravy. Je zajímavé, kolik parády dokáží na závodišti udělat vlajky třepetalky – jakmile se ty ocitly na svém místě, najednou byl dojem ze závodiště o pár desítek procent lepší. Jednoznačným mínusem Her byly výkony některých rozhodčích. Pět velkých a pět malých sekcí, každá obsazená dvojicí rozhodčích (to je plus!) znamená sehnat dvacet lidí – a to je velké sousto i na Kramarczyk team.

Započteme-li i týmovou soutěž, tak nejvíce medailí získalo Španělsko (10) následované Českou republikou (7), Japonskem (3), Německem (1) a Polskem (1). Je to poprvé v historii WYG, co jsme dosáhli takového úspěchu – ale místo udiveného kroucení hlavou spokojeně pokyvuji, protože je to potvrzení toho, že ta náročná cesta, po které jsme se vydali před pěti lety založením domácího seriálu Youth Games jako přípravě právě pro mezinárodní soutěže, vede k cíli.

Děkuji všem reprezentantům, nejen těm, co získali medaile nebo postoupili do finále – všichni jste součástí týmu. Stejně jako rodiče, kteří jezdce připravili, přivezli, prošli s nimi tratě, udělali jim servis během závodu a po závodě a při tom všem se ještě dokázali přenést přes tu crazy organizaci, kterou jsme ve Wadowicích zažili – i vám patří veliký dík. Konec dobrý, všechno dobré 🙂

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *