Když na pátečním slavnostním zahájení “z technických důvodů” chyběla při představení týmů jako jediná právě česká hymna, hodně nás to všechny mrzelo. “Uděláme všechno proto, abyste měli důvod do neděle naši hymnu sehnat”, řekli jsme pořadatelům. Vyšlo to. Kdo sledoval průběžně náš facebook nebo stránky UCI, ten samozřejmě už ví, že Denisa Pecháčková obhájila loňské vítězství v mladších dívkách. Na stupních vítězů jí společnost dělala Bětka Vaněčková, takže včetně týmové soutěže se počet medailí vyhoupl na tři.
Sekce prošly přes noc důkladným přešipkováním a po ranních dodělávkách byly v devět hodin, přesně podle harmonogramu v Competition Guide, připraveny pro “on foot inspection”. Zjednodušeně lze říct, že obtížnost stoupla o kategorii: co jeli včera benjamini, tam byly dnes bílé šipky poussinů, co jeli kadeti, tam zamířili minimáci.
Finále začalo přesně na čas. Kdo ještě v klidu seděl v paddocku u ranního kafíčka s tím, že “stejně začnou později”, toho vyhnal v deset hodin hlas moderátora (mimochodem velmi šikovného, který celé tři dny komentoval velmi živě dění na tratích), svolávající dvanáct poussinů na start. Jirka Sehnal vystartoval asi méně uvolněný, než by bylo potřeba a nervozita přinesla hořké plody v podobě dvou pětek. Druhé kolo přitom Jiřík zvládl za pouhé tři trestné body – ale pozdě bycha honit. Medailová umístění byla do 8 TB a Jirka se tak na své premiéře na Youth Games musí smířit se sedmým místem. Franta Andrle zajel obě kola po plus minus dvaceti bodech a bylo vidět, že on sám také některé z pětek považuje (právem) za zcela zbytečné. Dvanácté místo ze semifinále mu tak zůstalo i v celkovém pořadí.
V mladších dívkách jsme v medaili věřili téměř jistě, jen bylo otázkou jakou a kolik. Podle výsledků semifinále bylo zřejmé, že o stupně vítězů budou usilovat čtyři závodnice – kromě našich dvou blondýnek také Španělka Alba Riera a Němka Yara Körber. Denisa Pecháčková je vytrénovaná k tomu, aby nervozitu nedávala najevo. Přesto ani ona není robot, ale člověk a chyba se může stát. A také že stala: na betonové “Nintendo” sekci seskočila z překážky a když se na rovném trávníku rovnala ve směru k dalšímu skoku, “zakopla” zadním kolem o betonovou kostku. Noha jí vystřelila na zem a bodík byl na světe. Jeden bodík by mohl vypadat jako banalita, vzhledem k tomu, že jinak sázela suverénně nulu za nulou, jenže stejně tak jela i její soupeřka Alba. První kolo Denisa 1 TB, Alba 0 TB. Druhé kolo Denisa zvládla bez chyby a bez dechu doběhla odevdat kartu – co kdyby měly stejně bodů? U časomíry přihlížející Peter Fisch se pousmál a řekl, že běžet je úplně zbytečné, protože při rovnosti bodů rozhoduje pořadí v semifinále. A do toho přiběhl Milan Vepřek s informací, že Alba spadla na kládách a má pětku. Jásot nebral konce, Denisa je zlatá. A Bětka Vaněčková? V prvním kole si zpestřila závod tím, že prorazila duši na hraně železné překážky. Při opravě našel Tomáš Vaněček ještě rozehnutý článek řetězu, ale za pět minut bylo všechno spraveno a jede se dál – jen bylo nutné trošku začít hlídat čas na závod. Druhé kolo v tempu a bez pětek za pouhé tři body a Bětka s obrovským náskokem získává bronzovou medaili. Ještě společnou fotku obou našich holek s uplakanou Albou a máme chvíli pauzu, protože v benjaminech ani minimech bohužel žádného zástupce letos mezi finalisty nemáme.
Zato ve starších dívkách ano: Eliška Hříbková patřila mezi pětici holek, které měly šanci poprat se o stupně vítězů. Start závodu zvládla výborně, nula na kamenech ji povzbudila, bohužel ale kameny si jako startovní sekci vybralo více děvčat a vznikla tu fronta, takže jsme hned od začátku začali nervózně pokukovat na hodinky: z hodiny patnáct na závod ukousla první sekce celých patnáct minut. Druhým nepříjemným faktorem bylo palčivé slunce, které ve dvě po poledni bylo opravdu vražedné. Ve druhém kole bylo vidět, jak Elišce začínají docházet síly. Nasbíraných 26 TB znamená páté místo na světě, což vlastně vůbec není špatné. Hodinu po závodě, osprchovaná, ochlazená, odpočinutá a s novými náušnicemi na památku už to věděla i Eliška a vrátil se jí úsměv, který po dojezdu na chvíli ztratila.
To nejlepší nakonec: finále kadetů je každoročně spojovací článek mezi Youth Games a světovým pohárem. Ti nejlepší kadeti většinou už mají za sebou zkušenosti z dospělých závodů a v Lazatte se jim zatraceně hodily. Sekce totiž byly, no, jak to říci, opravdu velmi obtížné. Vysoké nájezdy, háky, krátké rozjezdy… Možná nejlépe to vystihuje počet bodů vítěze. Zatímco ve většině kategorií se vyhrávalo s jedním až třemi body, tady měl vítěz 19 TB. O prvenství se servali Adam Morewood (GBR) s Toni Guillenem (ESP). Adam odevzdal kartu jako první s celkovým ziskem 22 TB. Jakmile to uviděl Toniho otec, vysprintoval přes celé závodiště k Tonimu, který čekal ve frontě na poslední sekci. Do penalizačního času chyběly dvě minuty a Toni měl na kontě zatím 14 TB. “Nechej si cvaknout pětku! Nechej si cvaknout pětku, to vyjde!”, křičel minder svůj plán. Sekce na kamenech stejně většinou pětkou končila, ale až po těžkém dvouminutovém boji. Takže 14 bodů + 5 za sekci + nějaké 3 až 4 za překročení času = 23. Toni vlítl do sekce, “spadl” z kola a upaloval s pětkou do cíle. Stihl to bez penalizace a s 19 TB zvítězil. Ale vás možná zajímá víc náš závodník, Tomáš Vepřek. Ten při prohlídce sekcí lehce pobledl, ale statečně se do nich pustil. Ne o umístění v závodě, ale o to, kam až se mu podaří projet. Nakonec se mu podařilo s mohutnou podporou fanynek (děvčata Pecháčkovy s Houbou) překonat “železnou gorilu” za 4 TB a protože na rozdíl od jiných stihl časový limit, uhájil své 9. místo z kvalifikace.
Slavnostní vyhlášení ve stinném sále sportovního centra na druhé straně ulice bylo opravdu hezké a důstojné. Proslovy tentokrát byly naštěstí stručné, všem bylo jasné, že po těch třech dnech v parném horku už nikdo nemá síly na další řeči. V šesti kategoriích hrála vítězům pětkrát španělská hymna a jednou česká – fakt díky, Deniso! Z celkových 18 medailí jich 10 posbírali Španělé. 3 Japonci, po 2 Francie a Česká republika a jednu Británie. Tento šampionát zkrátka patřil Španělům.