Šest jde do finále

Počítali jsme s tím, že letos budeme mít ve finále méně jezdců než vloni: většina jezdců je prvním rokem ve vyšších kategoriích. Sobotní semifinále ale ukázalo, že některým tento „hendikep“ nijak nevadí a postup si vybojují. Někteří s jistotou, někteří se štěstím a některým bohužel o vlásek unikl. Jak to bylo čtěte v reportu, na konci velká fotogalerie.

Za těch pár dnů v Itálii jsme si již zvykli, že určujícím prvkem běhu událostí je čekání. Na start poussinů se čekalo jen asi deset minut proti harmonogramu a krátce po deváté byli naši jezdci na tratích. „Obtížnost poussinů je vyšší než vloni v Dánsku, kde byla příliš snadná, ale ostatní kategorie jsou naopak trošku lehčí“, zhodnotil svou práci stavitel tratí Marco Patrizzi. A je to dobře, na loňské semi poussinů, kde se postupovalo s nulou a se čtyřmi trestňáky už byl postup nemožný, vzpomínáme s rozpaky. Letos tomu tak naštěstí něbylo. Jirka Sehnal, který je sice na Youth Games již potřetí, ale teprve poprvé má dost roků, aby mohl nastoupit jako jezdec, proměnil celé toto několikaleté čekání v ukázkovou jízdu. Nuly střídal s jedničkami a i přes jeden pětkový pád s celkovými 9 TB postoupil z pátého místa. Franta Andrle měl s sebou kouče Tádu Kříže, který se rozhodl zjistit, o kolik lepší je úroveň zahraničních jezdců a co musí tedy udělat se svými svěřenci na trénincích, aby je porazili. S Frantou jsou asi na dobré cestě. Po prvním kole se pohyboval těsně za čarou, ve druhém si ale odpustil oba pády a s 19 TB postoupil z dvanáctého místa mezi finalisty. Vašek Kolář dostal za vyučenou na kluzké kládě namočené nočním deštěm a s 29 TB skončil devatenáctý, Věnek Valenta potvrdil univerzálnost „adamsovského“ čísla 42 a s přesně tolika body skončil 24.

Dopolední teploty se vyhouply ke třicítkám a do toho nastoupili minimáci. Při pohledu na jízdu kluků z první pětky bylo zřejmé, že tady máme zatím co dohánět – vítěz semifinále Benito Nil zajel celý závod s čistým kontem. Nicméně zadarmo kůži nedáme, že. René Vymětal se celou dobu tady tváří, že horko neexistuje a není důvod se potit. To se po startu změnilo. První kolo ale bohužel nevyšlo vůbec, jak by mělo a ani výborný výsledek druhého (pouhých osm bodů) to nezachránil. Renda se stal smolařem dne, s 27 TB zůstal o jediný bod na třináctém, prvním nepostupovém místě. Možná odtud pramení pověry o nešťastné třináctce – čtěte dále, ještě o ní uslyšíte. Další naši minimáci se shromáždili ve druhé polovině výsledovky: Martin Damborský se 41 TB skončil 25., Tobiáš Daněk se 43 TB 29. a Vojta Kalaš se 46 TB na 35. místě.

Poslední kategorií před polední pauzou byly mladší dívky, kde jsme měli dvě pořádně horká želízka v ohni. Denisa Pecháčková jako obhájkyně loňského zlata byla samozřejmě v pozici favoritky, stejně jako její loňská soupeřka Alba Riera, s níž se o první místo popraly se stejnými body na nuly. Letos si Denisa neodpustila jednu přehlédnutou branku – a těžko říct, jestli pětku dostala za to nebo za Liborovu hlasitou nápovědu, ať se proboha zastaví a jede do správné branky. Tak jak tak postupuje ze druhého místa. Bětka Vaněčková v prvním kole trochu popletla disciplínu a soutěžila dvakrát ve skoku plavmo přes řidítka, ve druhém ale už bylo všechno v pořádku a famózní jízdou za jediný trestňák ukázala, že s ní budou muset soupeřky ve finále velmi počítat.

Polední pauza závod na chvíli přerušila, zasloužili si ji především rozhodčí, před jejichž výkonem je potřeba hluboce smeknout. Byť v ojedninělých případech byly trochu diskuze ohledně pětek za tahání kolem šipek a pásek, tak stát od rána od devíti do večera do půl deváté na place s minimem stínu je opravdu obdivuhodné.

Benjamini odstartovali se skluzem, který se pak táhl až do večera. Vojta Vepřek si s jistotou poradil s velkým silovým výjezdem na balvan v kamené sekci, zradil jej ale doskok na zem z klád o sekci vedle a s celkem 22 TB se stal dalším třináctkovým smolařem na prvním nepostupovém místě. Vojta Hříbek potvrdil, že tihle kluci jsou virtuální dvojčata, bodů měl přesně tolik a skončil na nuly o jednu příčku za ním. O úsměv od ucha k uchu jej to ale nepřipravilo. Kuba Kalaš, stejně jako Vojtové prvním rokem v kategorii, skončil v půlce výsledovky.

Soutěž kadetů bohužel poznamenalo několik úrazů. Zatímco německému jezdci zdravotníci sedřený bok zalepili a mohl pokračovat v závodě, pro finského závodníka po pádu se zlomenou rukou Hry skončily. Nejhůře však dopadl italský jezdec, který po úderu do hlavy zůstal bezvládně ležet a na nosítkách byl převezen sice při vědomí, ale s fixací krku do nemocnice. Snad to nebude nakonec tak vážné, když sanitka s naloženým pacientem patnáct minut stála na místě a čekala, než někam bez majáčků odjede. Našim jezdcům se naštěstí úrazy vyhnuly. Tomáš Vepřek plně využívá těch centimetrů, o které měsíc co měsíc vyroste, ve druhém kole dokázal upsat deset bodů a z devátého místa postoupil mezi finalisty. Peťa Mokrý byl se svým výkonem nespokojený, ale neměl důvod – jeho jízda rozhodně nebyla tak špatná, jak se tvářil.

Po všech těch zdrženích, sanitkách a dalších peripetiích startovala poslední kategorie dívek až o půl osmé večer – to byla docela výhoda, protože teploty už spadly na běžné „evropské“ hodnoty. Eliška Hříbková na tratích předvedla baletní krasojízdu a z pátého místa bude vážnou hráčkou o nedělní stupně vítězů. Eliška Mudrychová se ze všech sekcí nejvíc těšila na betonového nintento Maria – a právem, bodíky, které zde upsala ji zajistily 14. místo.

Je 9:51, za devět minut začíná dnešní finále. Držte těm našim šesti jezdcům palce!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *