Zvěsti o tom, že kousek před Prahou vedle dálnice vyrostlo něco jako Stonehenge, nemohly ujít pozornosti cyklotrialové komunity. Středočeský klub se totiž pustil do budování nového trialparku s vervou sobě vlastní a dalo se tušit, že zdejší závody budou mít vysokou úroveň. To, že dokáží pořadatelé na sobotu navíc zajistit i babí léto, však překonalo očekávání.

Jestliže minulý týden jsme soutěžili v Poli (konkrétně Žižkově), tento týden se závodilo na poli – jsem zvědavý, jak si s touto předložkovou nuancí poradí naše automatické překlady stránek do jiných jazyků. To druhé pole patří Cyklo-trial klubu  Střední Čechy a namísto žluté řepky na něm vyrostly žluté pásky ÚAMK, ohraničující kontrolní úseky. Dříve se hospodáři snažili, aby jejich pole bylo rovné, bez kamenů a dobře se oralo. Sklenečtí naopak na pozemku vykopali dva obří krátery a do nich navozili hromady balvanů – hned dvě sekce byly tvořeny takovýmito “sopkami”. Mezi nimi má své místo rozlehlá sekce z pneumatik. Další úseky čekaly v lesíku asi sto metrů vzdáleném, kde se dalo oddechnout od slunce, hlučné muziky a zvuků z dálnice. Kdo by čekal, že v lesíku budou klády, ten má dobrý odhad. A nejen klády, také kamenité koryto potoka. Tam, kde by zemědělec nešťastně lomil rukama, trialista skáče radostí.

Celkem tak na závodníky čekalo pět sekcí, jelo se na tři kola. Tento model (5×3), který se před zahájením sezony jevil jako optimální, má svoje neduhy a zřejmě budeme na příští rok doporučovat pořadatelům jinou číselnou kombinaci. Hlavním problémem je poměrně malá “propustnost” sekcí provázená frontami a zdržením. V případě Sklenky se jednalo naštěstí jen o půlhodinku, o kterou byly posunuty starty druhé a třetí vlny závodníků. Tím, že vypadly finálové jízdy ČP, se nakonec podařilo vše dohnat.

Jinak ovšem v přípravě soutěže pořadatelé přijali výzvu z minulé soboty v Žižkově Poli a vysoko nasazenou laťku podrželi. Sekce sice někdy svou délkou jezdcům nedávaly moc času na oddech, na druhé straně poskytovaly dostatek prostoru a volnosti najít si vlastní stopu – to mnozí ocenili. “Takový kousíček před cílem mi došel čas!”, ukazovala mi smutně Bětka Vaněčková s dlaněmi na píď od sebe (ač by jako rybářka měla být naopak zvyklá velikosti nadsazovat). “Mě se ztratil cíl a nemohl jsem jej najít!”, mračil se Vojta Vepřek, pro nějž se  sekce číslo 2 změnila v bludnou odysseu.

Promesu vyhrál Ondra Hraba, poussiny Kuba Kalaš, mladší dívky Denisa Pecháčková – samí domácí jezdci, asi slušný oddíl, benjaminy Kuba Mudrák, minimy Tomáš Vepřek a kadety Ondra Krúpčik.

Podzimní část sezony má trochu nižší účast, než na jakou jsme si zvykli zjara – tentokrát část závodníků odčerpaly souběžné závody na Slovensku. Přes počáteční pesimismus ale nakonec startovalo 56 jezdců, z toho 46 v Youth Games a pouhých 10 v Českém poháru.

Český pohár se tak “dotrápil” do finále – jak vidno, tak ani pozlacené sekce naservírované na stříbrném podnose (jako že tady byly skutečně servírovány až pod nos) nepřimějí sportovce odhodit mimosportovní předsudky a ukázat, co umí. Zřejmě nezvývá počkat, až doroste nová, nezaujatá generace. Ta desítka startujících si ale sekce docela užila a právě mladá generace se hlásí o slovo docela dravě. V expertech si pro vítězství dojel ještě ani ne junior Tomáš Vepřek, v elitě jen o dva roky starší Marek Pochtiol. Neztratil se ale ani “veterán” Roman Chvojka, který sice svůj stroj zkompletoval dvě minuty před startem, nicméně tělo nezapomíná a druhé místo v elitě jistě potěšilo.

Youth Games pokračují 30. září v Českých Budějovicích.