Všude kolem nás najdeme čtyři živly: vodu, oheň, zemi a vzduch. V Rudině kromě těchto čtyř působí ještě živel pátý a tím je Rado Hlavatý. Veliký srdcař, jehož tempu řeči málokdo stačí a stejně rychle jako mluví, tak rychle i koná. Příprava závodů v jeho podání proto trochu připomíná něco mezi řítící se lavinou a francouzskými filmy s Louisem de Funésem. Nicméně – a to je opravdu fascinující! – v poslední vteřině obvykle všechno zapadne do sebe a nastává happy end. Pokud mezitím nenastane nějaká nepředvídatelná katastrofa. Třeba pokud Rado nestrčí čtrnáct dní před závodem prst do cirkulárky. Jako letos.
Uřezaný prst se naštěstí doktorům podařilo přišít zpět a Rado se sádrovou dlahou na pravé ruce mohl s drobnými omezeními pokračovat v přípravách, do kterých postupně zapojil všechny kamarády a půlku příbuzenstva od manželky a dětí přes svokru až po krstnú 🙂 Přesto ještě v pátek před závodem to pod lesem vypadalo, že se zde žádná akce nekoná – což našeho traťového maršála Libora dosti vyděsilo. “?#@!! #@#!!!????”, volal mi po příjezdu na místo. “Klid, vždycky tam bylo na závody všechno OK, určitě bude i tentokrát”, uklidňoval jsem ho. Kdo znáte Libora víte, že se moc uklidnit nenechá a už vůbec ne po telefonu. Takže jej nechme, ať jde zkusit řídit řítící se lavinu jménem Rado a přesuňme se do sobotního rána.
Ráno před šestou závodiště ožilo a během půl hodiny už připomínalo mraveniště. Tady se štípe dříví a zatápí pod kotlem s gulášem, vedle tři lidé zatloukají kolíky, upevňují bannery a chystají stupně vítězů, o kus dál vyrostl stan, do kterého se začínám stěhovat s časomírou. A do toho se objevují závodníci. Někteří se loudají z improvizovaného kempu dole na louce, jiní přijíždějí rozespalí z domu – start dětských kategorií v 9:00 totiž opravdu nenechal nikoho dlouho dospávat. A v devět se skutečně zdá, že je vše připraveno.
Nakonec startujeme po doladění posledních drobností o pár minutek později. V mládežnických kategoriích Youth Games (bez promesy, která pojede až po obědě) se do šesti sekcí vrhlo 47 startujících, čekala je dvě kola. Tratě v Rudině nikdy nebývaly snadné a ani letos to nebyla výjimka, takže občas mi jezdci kartu odevzdávali se slzičkami v očích. Bojovali ale statečně!
Po poledni vyráží na tratě jezdci v kategoriích elite, junior/senior a women. Spojená soutěž Mistrovství Slovenska a Českého poháru bohužel neměla tak silné obsazení jako dopolední Youth Games, pouhých 17 závodníků. Hodně přihlášených jezdců z Polska a Maďarska totiž nakonec nedorazilo, to je velká škoda. Na ty, co dorazili, čekalo 5 těžkých sekcí na 2 kola a čtveřici nejlepších eliťáků pak navrch ještě komentované finále na 4 tratích. Suverénním vítězem se stal domácí Samuel Hlavatý.
Trochu stranou hlavního závodu se jela soutěž v kategorii promesa. Pro tyto nejmladší adepty trialového sportu byly – nebyly připraveny 4 sekce v lese nad trialparkem. Zatímco u nás vnímáme promesu jako plnohodnotnou součást Youth Games, slovenští pořadatelé tuto – pro ně novou – kategorii nemají zažitou a brali ji jen jako jakýsi doplněk. Naštěstí zasáhl náš výše zmíněný traťový maršál Malinovskij Libor a doslova za pochodu a za pět minut dvanáct pomohl tratě promesy upravit na úroveň, na kterou jsme zvyklí – díky za to! Přeci jen mnozí rodiče jeli na závod mnoho kilometrů a hodin a bylo by škoda, kdyby odjížděli zklamaní. Mimochodem, v promese nastoupilo 20 závodníků, a takovému počtu se vyplatí věnovat pozornost.
Celkem v závodě startovalo 84 trialistů. Přes všechnu živelnost příprav a různé jiné “zmätky” skončilo finále už v 16 hodin a o půl páté (tedy o hodinu dříve, než se předpokládalo v propozicích) začalo vyhlašování výsledků nejen závodu samotného, ale také nových mistrů Slovenska – protože stále mějme na paměti, že v prvé řadě s v Rudině jelo mistrovství Slovenska a k němu byly připojené soutěže YG + ČP.
Závody v zahraničí vždycky mají jedno riziko – nebo výhodu, jak se to vezme: místní zvyklosti. Pokaždé je to totiž jinak, než jsme zvyklí doma. Ať už to byla aprílová Vídeň, polský Andrychow… Místní kolorit k těmto soutěžím prostě patří. Někdo se nad ním usmějeme, jiného dráždí. Pokud jsou tyto odlišnosti v rozumné míře, není důvod je nepřijmout.
Rudina s divokým srdcem tak nakonec, stejně jako v minulých letech, skončila happy endem. A že to byly před startem nervy? No hej, chalani, ale spoločně sa to podarilo, nie?